Z malého pronájmu do vlastního většího bytu

Pronájem v malém bytě nebyl pro Alenu a její rodinu to pravé ořechové. Nejdřív jen vtipkovali o tom, že by si vzali byt svých známých, protože ti se chtěli časem stěhovat do domu. Potom se ale z žertu stala realita.

„Po roce se ozvali, jestli máme o jejich byt stále zájem, že už nové bydlení našli. Pak  mě kontaktovala paní Schovánková s nabídkou úvěru a hypotéky,” vzpomíná Alena. „Probrali jsme spolu podrobnosti a nakonec to vyšlo. Jako kdyby to bylo domluvené,” doplňuje ji manžel. Chvíli ještě zvažovali, jestli raději nekoupit družstevní byt, ale nakonec vyhrálo osobní vlastnictví.

„Obnášelo to šílené papírování, ale paní Schovánková nám se vším pomohla. Někdy to bylo dokonce  veselé,” směje se Alena. „S Liškou jsme moc spokojení, jsme u ní dlouho a budeme určitě i nadále.”

Nyní rodina už spokojeně bydlí. „Odvahu jsem k tomu sbírala dlouho, bála jsem se. Už jsme ale potřebovali do většího. Navíc je tu klid a dcera má blízko školu. Školka je sice dál, ale mám ji po cestě do práce,” říká Alena. Z okna už se nedívají na ostatní paneláky, ale na řeku a přírodu. Obě děti tu mají také vlastní pokojíček. Hlavně je to naše a za to jsme  šťastní.”